Články

Uspořádání Hakkoryu Jujutsu a jeho obsah

„Tři hlavní myšlenky Hakkoryu jsou: neprovokovat, neodporovat, nezranit. Hakkoryu – poprvé – vypíchlo dračí oči.“

 Ruyho Okuyama

V jedné zadní uličce, ve městě vzdáleném hodinu vlakem na severozápad od Tokia, se nachází dojo, které je v moderním Japonsku jedinečné. Jmenuje se Hakko-Ryu Juku Hombu (soukromé ředitelství Školy osmého světla) a před 40 lety ho založil Ryuho Okuyama. Dnes je to čilý třiasedmdesátiletý muž, který stále aktivně vyučuje instruktory svého umění. Společně se svým synem (Toshio Okuyama) řídí všechna japonská dojo, stejně jako pobočky ve více než dvanácti zemích světa.

 

Okuyama starší se narodil v roce 1908 v prefektuře Yamagata a cestoval a studoval bojová umění po celém Japonsku a Okinawě. Výčet škol, které studoval, zahrnuje Daitoryu Aikijujutsu, které se učil u Sogaku Takeda, zakladatele Hokkaido, Seigoryu, které studoval v Kjótu, Nitoryu a Hasegawakoryu (šermířská škola), které studoval v Kumamoto; dále Sojutsu (boj s kopím) a Kyujutsu (lukostřelba), které se učil u muže jménem Zanto Taldaya Marubashi, Shurikenjutsu (vrhací zbraně) a Jojutsu (boj s holí), které se učil v horách Niigata. Studoval také jiné, méně známé systémy. Ve stejné době studoval pod vedením mnoha věhlasných mistrů východní medicíny a po nějakou dobu působil, jako kněz v sektě Shugendo na hoře Haguro (kombinace Budhismu a Shintoismu).  Kombinace jeho bojových, lékařských a náboženských znalostí dala vzniknout bojovému systému, který byl účinný, praktický a také lidumilný. V roce 1941 založil Hakko-Ryu Juku Hombu a svoji školu nazval Hakkoryu.

Jméno Hakkoryu je založeno na filozofickém chápání barevného spektra jako devíti druhů světla. Osmý odstín je ultrafialová, která je prostému oku neviditelná, ale je extrémně účinná. Takové jsou teoreticky i techniky Hakkoryu. Číslo osm také podle japonských tradic vyjadřuje nekonečno. Po dokonalém ovládnutí principů Hakkoryu je možné vytvořit nekonečně mnoho technik.

Hakkoryu je škola Jujutsu která je mimo Japonsko málo známá a často špatně chápaná. V jejích technikách se využívá síť tělesných meridiánů k vytváření bolesti různé intenzity.  Tím je možné ovládnout útočníka bez způsobení vážného zranění. Japonská a tradiční orientální medicína učí, že ki, což je nefyzický aspekt života, plyne tělem skrz systém keiraku (meridiánů). Určité citlivé body (tsubo) podél meridiánů jsou citlivé na dotyk nebo údery a působí ostrou, rušivou bolest, ale nepoškozují kosti, klouby nebo tkáně. Na ty se Hakkoryu zaměřuje a trénovaný jedinec je využívá k odvedení pozornosti, zneškodnění, či zadržení útočníka. Kvůli nezraňujícímu zaměření se Hakkoryu označuje jako povahou lidumilné.

Techniky Hakkoryu umožňují Okuyamovi kontrolovat útočníky s minimálním zraňováním. Tady se, za pomoci Yondan Shibori, brání dvěma útočníkům soubežně.

Pro pokročilý trénink Hakkoryu stále využívá systém Menkyo  (licencí) – starou součást tradičních Bujutsu-ryu. Po zvládnutí kata od Shodangi po Yondangi múže být student doporučen a následně i pozván rodinou Okuyama, aby podstoupil pokročilý trénink jako Uchidechi (zvláštní žák). Aby mohl tento trénink navštěvovat, musí student odcestovat do Hombu Dojo a po nějaký čas s rodinou Okuyama žít. Tento trénink obnáší techniky na titul Shihan (mistrovský učitel) a je veden osobně pány Okuyama. Během těchto tréninkových období je Hombu Dojo zavřeno pro všechny návštěvníky, kromě těch s titulem Shihan a vyšším. Během těchto tréninků jsou také vyučovány higi (skryté body) a Hakkoryu okuden (tajné techniky), které dodávají dovednost a charakter technikám studenta. Hlavním způsobem výuky jsou kata, které seznamují s principy Okuyamova systému. Existují čtyři základní kata: Shodangi (první stupeň), Nidangi (druhý stupeň), Sandangi (třetí stupeň) a Yondangi (čtvrtý stupeň), které také odpovídají úrovni černého pásku, který student drží. V každé kata je množství waza (technik), které musí být dostatečně zvládnuty a pochopeny. Součástí těchto kata jsou gensuoku (principy), které zosobňují vlastní učivo, podstatu techniky. Seznamování s principy pomocí waza sleduje logický rámec, ve kterém následující principy staví na předchozích, čímž se buduje soudržný celek. Jakmile se student tyto principy naučí, je schopen vytvořit své vlastní variace za použití kombinací, nebo jedinečných aplikací principů v potenciálně nekonečném množství okolností. To studentovi umožní vytvořit techniky a aplikace odpovídající jeho vlastním potřebám, bez nutnosti slepé imitace technik naučených instruktory.

Techniky Hakkoryu  jsou založeny na rozvinuté znalosti anatomie. Útočník zachytí levé rameno obránce a připravuje úder, ale jeho soustředění je narušeno metsubushi – úderovou technikou na meridiány v obličeji. Obránce poté zachytí jeho zápěstí a způsobí výraznou bolest, nikoli však trvalé zranění, a pomocí tlaku přinutí útočníka lehnout na břicho a nechat se zadržet.

Trénink od Shodan po Yondan je jako kování a kalení, které dává čepeli tvar a sílu. Pokročilý trénink Higi a Okuden jsou ostření a leštění, které obdaří čepel ostřím břitvy a mystickou elegancí této nejcennější zbraně. Žákovi, který dokončí tento trénink, je předán makimono (svitek) pro Shihan, osvědčení Hombu Dojo o absolvování výcviku Shihan, a menkyo (učitelská licence). Poté je oceněn páskem fialové barvy, tedy v Japonsku barvy císaře a cti.

Mimo výcvik Shihan může být člověk pozván k ještě pokročilejšímu tréninku pro Shihan Renshi (pokročilý mistrovský učitel), Shihan Kaiden (mistrovský učitel nejhlubších tajemství) a Shihan Kaiden San-Dai-Kichu (mistrovský učitel nejhlubších tajemství a tří pilířů). Výcvik na tyto stupně vyžaduje trvalý, nebo opakovaný pobyt v Hombu Dojo s rodinou Okuyama a také je vyučován soukromě.

Společně s Hakkoryu založil Okuyama jeho vlastní metodu tradičního léčení s názvem Koho Igaku Shiatsu (Terapie tlakem královského prstu). Stejné meridiány, které v Hakkoryu kontrolují útočníka, používá Koho Shiatsu k obraně před útoky nemocí a slabostí. Různým tlakem na meridiány dokáže trénovaný praktik vyrovnat nepravidelné a nesprávné nahromadění nedostatků ki pacienta. Každý Shihan (a vyšší) podstoupí nějaký trénink v Koho Shiatsu, protože je to důležité pro pochopení účinků některých přísně bojových technik. Rodina Okuyama provozuje dvě vlastní soukromé shiatsu kliniky, kam můžou pacienti přijít na léčení. Jedna je v samotném Hombu Dojo a druhá je v Tokyu. Okuyam také provádí rozsáhlý klinický výcvik pro léčitele, kde uděluje instruktorské, mistrovské a doktorské tituly. Je široce vyhledáván pro svou neobvyklou metodu a často je zván, aby o svém léčebném systému přednášel po celém Japonsku.

Většina hodin Hakkoryu probíhá individuálně, nebo v malých skupinkách, protože to umožňuje instruktorovi okamžitě komentovat, nebo opravovat techniky prováděné studentem. Tímto způsobem může žák rychle postupovat a lépe chápat detaily technik. To je tradiční vztah mistr-žák, charakteristický pro systémy Bujutsu, jako je Hakkoryu. Zjišťuje vysokou kvalitu pro studenta, ale také omezuje počet studentů, které může instruktor pohodlně učit.

V celém tréninku Hakkoryu je přítomna myšlenka opuštění síly. Hakkoryu nevyžaduje svalovou sílu, protože techniky spoléhají především na porozumění lidské anatomii a fyziologii. Student by se měl neustále snažit uvolnit mysl i tělo, aby se jeho centrum usadilo na správném místě (a tím se mohla tělesná váha snadno přenést do různých bodů v průběhu provádění technik). Pokud by se student pokoušel použít pouze sílu, jeho váha nebude správně soustředěna a techniky budou méně účinně. Jakmile tohle student pochopí a bez vědomého soustředění takto cvičí, jeho postup velmi zrychlí.

Na těchto vzácných fotkách Ryuho Okuyama předvádí Sandan Mochi Maware proti útoku na hrdlo.

Další důvod, proč se student Hakkoryu musí naučit uvolnit je, že trénink někdy může být krajně bolestivý. (Jelikož je zaměřen na nervový systém a meridiány.) Uvolnění mysli a těla tuto bolest podstatně umenšuje. V extrémních případech, kdy intenzivní bolest přetrvává i po úplném uvolnění, se student učí vymazat z vědomí oblast bolesti a soustředit se na něco jiného. Toto oddělení myšlení a fyzického nepohodlí se nazývá shinki (energie mysli) a po staletí jej v Japonsku učí jak mystikové, tak mistři Bujutsu.

Na rozdíl od většiny oblíbených sebeobranných systémů se Hakkoryu neúčastní žádných sportovních aktivit. Sport nutí jednoho soutěžícího, či skupinu soutěžících, nastoupit proti jinému, aby se určilo, čí technika je lepší, kdo skóruje vícekrát, nebo kdo je nejrychlejší, či nejsilnější, a pak předá výherci ocenění. Účelem Hakkoryu není určit poměrné přednosti mezi jedinci, ale spíš rozvinout znalosti jedince, jeho schopnosti, pochopení vlastního dobročinného já, a veřejnou ochranu v souladu s tělesným i duševním zdravím.

Cizinci se Hakkoryu dlouho nemohli učit a do spojených států přišlo poměrně nedávno. První souhlas a pověření k výuce Hakkoryu ve Spojených státech udělil Okuyama Jamesi A. Benkovi v roce 1965. Se svolením Hombu Dojo založil v Akronu v Ohiu Federaci Hakkoryu Jujutsu. V současné době je v severní Americe velmi málo kvalifikovaných instruktorů, ale vzhledem k oddanosti současných instruktorů se v budoucnu očekává vytrvalý růst.

 

Brian W. Workman

Článek původně vyšel v únorovém vydání časopisu Black Belt v roce 1982.

Přeložil: Mgr. Tomáš Fiala

Sledujte nás